Putinovo hlasování: superprezident, kterého se nezbavíte

Rusko čeká celonárodní hlasování o ústavních změnách, které již ovšem byly přijaty parlamentem i prezidentem. K čemu je tedy hlasování vůbec potřeba? A zůstane Putin prezidentem navždy?

Od 25. června do 1. července bude v Rusku probíhat celonárodní hlasování o změnách ruské ústavy. Navrhovaných ústavních změn je přes 200, nijak spolu nesouvisí a za cíl mají jediné: vynulovat dosavadní volební období Vladimira Putina ve funkci prezidenta a poskytnout mu tak možnost znovu kandidovat po vypršení jeho celkově čtvrtého mandátu v roce 2024. Teoreticky mu tak nová ústava dovolí zůstat v prezidentském křesle až do roku 2036, kdy mu bude 84 let.

Všechny ústavní změny byly sešity horkou jehlou a následně podepsány prezidentem Putinem už na začátku tohoto roku. Novelizovaná ústava zároveň už v ruských knihkupectvích nahradila tu starou i bez celonárodního hlasování, což ještě více vzbuzuje dojem, že o ústavních změnách už je rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že se nejedná o referendum, které je ruským zákonem jasně definováno, jde o čistě symbolickou záležitost, která vládu nebo prezidenta k ničemu nezavazuje a slouží primárně k vytvoření iluze demokratické legitimity jejich rozhodnutí. I kdyby se tedy většina lidí vyslovila proti, tento výsledek by neměl na přijetí ústavních změn žádný právní dopad. Hlasování v Rusku tedy připomíná, možná více než kdy předtím, tragikomickou frašku, kterou ani sami Rusové neberou vážně.

Ústavní změny, které budou předmětem hlasování, by se daly jednoduše rozdělit na dvě části. Ty první skutečně ovlivní politický život v Rusku. Jedná se například o zmíněné vynulování předchozích mandátů Putina, zavedení doživotní prezidentské imunity po vzoru jeho středoasijských přátel a výrazné zvýšení prezidentských pravomocí v souvislosti se jmenováním a odvoláváním premiéra, některých ministrů, senátorů, ústavních soudců a generálního prokurátora. I přesto, že to Putin vehementně popírá a ústavní změny vykresluje jako krok směrem k demokratizaci ruské společnosti, jedná se spíše o další krok směrem k superprezidentskému systému. Jde vlastně o takový zvláštní systém brzd a pák, ve kterém za všechny brzdy a páky tahá výlučně prezident. Zároveň byl do nové ústavy znovu zařazen limit zakazující prezidentům kandidovat do této funkce po vypršení dvou mandátů. Platná podoba ústavy totiž zakazuje vykonávat funkci prezidenta více než dvě volební období v řadě. Tohoto sousloví "v řadě" využil v roce 2012 právě Putin, aby se po krátkém prezidentování Dmitrije Medvěděva mohl opět vrátit na svůj zaslíbený trůn.

Do druhé části by se daly zařadit ústavní změny, které sice zní velmi líbivě, ale ve skutečnosti nemění prakticky nic. Představují prázdné populistické slogany, které mají za úkol přilákat k hlasovacím urnám co největší počet lidí. Mezi ty nejzajímavější dodatky patří například manželství jako svazek muže a ženy, Bůh, ochrana ruského jazyka a podpora ruské kultury, úcta k válečným veteránům nebo ochrana dětí a zvířat. Nová ústava má také zabránit dvojímu občanství vysoce postavených ruských politiků a garantovat minimální mzdu i každoroční růst důchodů. Zbytečnost těchto ústavních dodatků spočívá hlavně v tom, že drtivá většina z nich, jako například zákaz dvojího občanství politiků či minimální mzda, je již dávno zakotvena v ruských federálních zákonech. Oblbování, matka moudrosti - zní staré putinské pořekadlo.

Zajímavým na tomto hlasování je také to, že Rusové se mají vyslovit jednoduše pro nebo proti v souvislosti se všemi ústavními změnami najednou. To znamená, že když si z nějakého důvodu přejete ukotvit v ústavě ochranu dětí, pejsků a ruského jazyka, ale nepřejete si, aby byl Putin prezidentem do roku 2036, tak máte smůlu. Hlasujete pro vše najednou. Shodou okolností jsou to právě pejsci a Aleksandr Sergejevič Puškin, kdo ruské voliče z plakátů vyzývají, aby se hlasování zúčastnili. O vynulování mandátů Putina se na plakátech nedozvíte. To, že se jedná o porušení ruského zákona z roku 1998, podle kterého lze o ústavních změnách hlasovat pouze v případě, že se týkají stejného předmětu, z nějakého důvodu nikoho nezajímá.

I přesto, že výsledek hlasování nemůže přijetí ústavních dodatků ovlivnit, má Putinova vláda obrovský zájem na tom, aby se hlasování zúčastnilo co nejvíce voličů. Podle ruského opozičního deníku Meduza, z Kremlu přišel do regionů nejdříve požadavek zařídit alespoň 70% volební účast. Ten se měl následně v souvislosti s koronavirovou pandemií snížit na 55 procent. Regionální činitelé se snaží zabezpečit tuto účast všemi možnými způsoby včetně vydírání státních zaměstnanců, kteří mají údajně, pod hrozbou výpovědi, za úkol k urnám nalákat alespoň tři rodinné příslušníky či známé. Ostatní jsou lákáni tombolou a sváteční atmosférou, kterou regionální činitelé dostali za úkol vytvořit. Takže vážení Rusové, s sebou svačinu, propisku pro zaškrtnutí velkého "DA" a dobrou náladu. Tak nějak to vypadá, když si o svých voličích myslíte, že jsou dobytek – děláte z hlasování naprostý cirkus. Představte si, že by se u nás takhle nakupovaly hlasy třeba za koblihy. Jo, počkat...

V řadách skutečné ruské opozice, kterou dnes může odhadem podporovat bezmála polovina obyvatelstva, se rozhořela vášnivá debata, zda se zúčastnit a hlasovat proti, nebo vyhlásit bojkot a hlasování, jehož výsledek je dopředu známý, svojí účastí nelegitimizovat. Jak se již během prezidentských voleb v roce 2018 přesvědčil lídr ruské opozice, Aleksej Navalnyj, bojkoty nefungují, jelikož k volbám potom chodí jen podporovatelé současného režimu a procenta hlasů pro vládní kandidáty se logicky zvyšují. Při hlasování se zároveň často podvádí a nikdo nemá jistotu, že v případě účasti se jeho hlas proti jednoduše nezapočítá jako hlas pro. Jedná se tedy o věčné dilema současné ruské opozice a značné části ruského obyvatelstva, které tato opozice reprezentuje.

Jelikož strategie ruské opozice je nejednotná a vládní agitace skrz televizi, letáky, a prodejné celebrity se na Rusy řítí z každého rohu, je téměř jisté, že výsledek hlasování dopadne pro Putina velmi příznivě. Ostatně něco podobného předpokládá i provládní Centrum pro výzkum veřejného mínění, které odhaduje 67- 71 procent hlasů pro. A abychom si to ujasnili, ono neodhaduje, ono ví. Skutečné veřejné mínění ruského obyvatelstva je ovšem zcela někde jinde. Podle výzkumu nezávislého centra Levady pouze 45 procent lidí v současnosti ústavní změny podporuje. Toto číslo zároveň klesá ke 25 procentům ve chvíli, kdy respondenti dostanou k těmto dodatkům nějakou alternativu.

Vzhledem k tomu, že oblíbení opoziční kandidáti mají v Rusku zákaz objevovat se v televizi či kandidovat v důležitých celostátních volbách, značná část obyvatelstva není v ruských státních orgánech nijak zastoupena. To způsobuje prohlubující se rozhořčení a vážnou polarizaci ruské společnosti. Popularita Putina je na svém historickém minimu mimo jiné kvůli kontroverzní důchodové reformě z minulého roku a minimální finanční podpoře ze strany státu během koronavirové krize. Dle květnového průzkumu výše zmíněného centra Levady se důvěra v Putina pohybovala kolem 25 procent. 

To si velmi pravděpodobně uvědomuje i sám Putin a zmatené náhlé schvalování ústavních dodatků naznačuje, že v Kremlu neexistuje žádný přesný plán, podle kterého se postupuje. Zatím není ani jisté, zda v roce 2024 bude Putin vůbec kandidovat. Není vůbec vyloučeno, že se ústavní změny narychlo schvalují, aby se připravila politická půda pro případ, že se v příštích parlamentních volbách již nebude tak dobře dařit blokovat opoziční kandidáty a držet společenské rozhořčení i nadále pod pokličkou. I kdyby se někteří opoziční kandidáti dostali do parlamentu, díky novým superprezidentským dodatkům má Putin se svým okolím ještě větší jistotu, že alespoň v nejbližší době zůstane u kormidla. A kdo ví, třeba se do toho roku 2024 Putin ve své funkci ani neudrží. Vzhledem k současnému politickému napětí v ruské společnosti bych se tomu ani nedivil.